Reklama
 
Blog | Hatem Berrezouga

„Je suis Charlie“, od muslima pozoruhodný protimluv.

Když přišel před pěti lety představitel francouzských muslimů imám Chalghoumi na místo činu, aby odsoudil teroristický útok, který označil za barbarský nemající nic společného se skutečným islámem, vzbudil rozruch i smích během tragédie, když v přímém přenosu kondoloval rodině Charlieho, jelikož si myslel, že ten Francouz, kterého zabili, se jmenoval Charlie..

Je jen ten imám ztracený v překladu nebo celý ten islám s ním?

Jako vždy se člověk opírá o Korán, který vlastním způsobem ukázal Mohamedovi, jak se má chovat, když ho označili za čaroděje, plagiátora a neustále jej spolu s chudou menšinou, která ho podporovala, pronásledovali. Koránský text mu nařizoval ignorovat pošetilé, mít pevnou vůli, následovat cestu ostatních proroků a žádat odpuštění za svůj lid, který si neuvědomuje, co páchá.

Otázka je, jestli je to ten samý Mohamed, kterého líčí tradice (Sunna) a zákony (šaría), uznávané jako neomylné, posvátné a závazné? Často se orientalisté a západní lidé zabývající se islámem ptají, jestli opravdu máme toho samého Mohameda z Mekky a Medíny nebo to byly dvě odlišné osoby? I když věřícímu muslimovi taková otázka i pouze úvaha připadá směšná, pro myslícího člověka je naopak velmi relevantní, protože poskytuje mj. odpověď na otázku, jestli ty vraždy za urážky Mohameda souvisí s islámem či ne, případně s jakou fází, počáteční nebo politickou dobyvačnou?

Odpověď je vskutku děsivá.

Pokud bude muslim uznávat tradici a šáríu jako součást islámu, tak mu nezbyde, než přiznat, že tyto vraždy a barbarské teroristické činy proti svobodě kritiky i satiry a opovrhování jinými kulturami a hodnotovými systémy, pramení z jádra samotného islámu. Stačí si k tomu přečíst muslimy uznávanou biografii Mohameda a hned zjistí, že Mohamedovo chování v Medíně porušuje samotné přikázání Koránu. Když mu Korán nařizuje, aby nezradil, a buď ať otevřeně vyhlásí válku či mír, v Medíně spáchal úkladné vraždy svých oponentů a některé z nich nechal zabít za pouhou kritiku či za pár satirických veršů, které o něm napsali, i v případě, že ta dotyčná osoba byla žena. Přitom tím porušil i vlastní pravidla, která nastavil ohledně války a zabíjení žen na bojišti nikoliv doma ve spánku!

Problém je o to závažnější, když vynecháme tradici a zabýváme se islámskou legislativou (šáría), je zde naprostá shoda mezi nejuznávanějšími islámskými juristy a školami, že jediný trest za urážku proroka islámu je zabití. Jediný spor, který řešili, zda by ten člověk měl být popraven i v případě pokání. Skoro polovina takový trest schválila, jelikož tím člověk nejen odpadl od islámu, ale provinil se i na cti utrhání proti někomu, kdo už nežije a ani mu nemůže odpustit. Jinak řečeno jediný, kdo mu může odpustit, je ten samý prorok, ale v jiném světě a v jiné dimenzi. Toto jsou názory nejuznávanějších juristů jako Málika, Ahmada, Šáfií a spol. Přičemž tady mluvíme o hlavním proudu islámu a ne o nějakém menšinovém směru.

Tak co teď s tím? Budou muslimové dál žít v negaci a Evropané buď ve své sebemrskačské politické korektnosti, nebo v populismu ničící vlastní kulturu a hodnoty a výzvy k plošným nereálným zákazům?

Víc než jednou jsem nabízel některým organizacím spolupráci, abychom řešili islámský problém metodologicky a civilizovaně, aniž bychom ohrožovali vlastní kulturu nekonečným obhajováním muslimů a rozdmýcháváním nenávisti mezi svými občany. Navrhoval jsem vytvoření velkého projektu, kde bychom přeložili relevantní části problematické islámské legislativy do hlavních světových jazyků, a konfrontovali muslimské organizace v Evropě bez ohledu na směr, ke kterému se hlásí, ortodoxní či sekulární. Přeložili bychom texty z arabského originálu, které jsou považovány za posvátné a závazné, aby byli nuceni se veřejně vyjádřit, zda s tím souhlasí či nikoliv a poté je označili za historické, které již nemají být součástí islámské víry.

Má-li islám dále existovat jako náboženství či víra, tak jedině v souladu se základními lidskými právy a principy respektující odlišnost kultur a hodnot bez univerzalistických cílů a propagačních tendencí se zaměřením na skutečný dialog, vzájemný respekt a soužití ve 21. století.

Dodnes věřím, že jediné řešení islámské problematiky, je jednat s muslimy jako s dospělými jedinci zodpovědnými za svou víru a za své volby. Tomu se pak musí evropská legislativa přizpůsobit a vytvořit relevantní právní rámec, který rozhoduje o existenci či zrušení takových organizací a nekompromisní stíhání jedinců, kteří vytvářejí jakékoliv podhoubí vedoucí k trestným činům a ne řešit vše ex-post.

Až dodnes jsem nenašel žádnou podporu z jakékoliv strany a upřímně se mi vyhýbají jako čert kříži.  Jediné co nyní můžu říct svým milým a mírumilovným a do Soudného dne ukřivděným a nepochopeným souvěrcům: „Pokud budeš nadále muslimem, který uznává islám v jeho celku včetně Sunna a šaría, tak v žádném případě NEJSI CHARLIE!“

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama