Když přišel před pěti lety představitel francouzských muslimů imám Chalghoumi na místo činu, aby odsoudil teroristický útok, který označil za barbarský nemající nic společného se skutečným islámem, vzbudil rozruch i smích během tragédie, když v přímém přenosu kondoloval rodině Charlieho, jelikož si myslel, že ten Francouz, kterého zabili, se jmenoval Charlie..
Je jen ten imám ztracený v překladu nebo celý ten islám s ním?
Jako vždy se člověk opírá o Korán, který vlastním způsobem ukázal Mohamedovi, jak se má chovat, když ho označili za čaroděje, plagiátora a neustále jej spolu s chudou menšinou, která ho podporovala, pronásledovali. Koránský text mu nařizoval ignorovat pošetilé, mít pevnou vůli, následovat cestu ostatních proroků a žádat odpuštění za svůj lid, který si neuvědomuje, co páchá.
Otázka je, jestli je to ten samý Mohamed, kterého líčí tradice (Sunna) a zákony (šaría), uznávané jako neomylné, posvátné a závazné? Často se orientalisté a západní lidé zabývající se islámem ptají, jestli opravdu máme toho samého Mohameda z Mekky a Medíny nebo to byly dvě odlišné osoby? I když věřícímu muslimovi taková otázka i pouze úvaha připadá směšná, pro myslícího člověka je naopak velmi relevantní, protože poskytuje mj. odpověď na otázku, jestli ty vraždy za urážky Mohameda souvisí s islámem či ne, případně s jakou fází, počáteční nebo politickou dobyvačnou?
Odpověď je vskutku děsivá.
Pokud bude muslim uznávat tradici a šáríu jako součást islámu, tak mu nezbyde, než přiznat, že tyto vraždy a barbarské teroristické činy proti svobodě kritiky i satiry a opovrhování jinými kulturami a hodnotovými systémy, pramení z jádra samotného islámu. Stačí si k tomu přečíst muslimy uznávanou biografii Mohameda a hned zjistí, že Mohamedovo chování v Medíně porušuje samotné přikázání Koránu. Když mu Korán nařizuje, aby nezradil, a buď ať otevřeně vyhlásí válku či mír, v Medíně spáchal úkladné vraždy svých oponentů a některé z nich nechal zabít za pouhou kritiku či za pár satirických veršů, které o něm napsali, i v případě, že ta dotyčná osoba byla žena. Přitom tím porušil i vlastní pravidla, která nastavil ohledně války a zabíjení žen na bojišti nikoliv doma ve spánku!
Problém je o to závažnější, když vynecháme tradici a zabýváme se islámskou legislativou (šáría), je zde naprostá shoda mezi nejuznávanějšími islámskými juristy a školami, že jediný trest za urážku proroka islámu je zabití. Jediný spor, který řešili, zda by ten člověk měl být popraven i v případě pokání. Skoro polovina takový trest schválila, jelikož tím člověk nejen odpadl od islámu, ale provinil se i na cti utrhání proti někomu, kdo už nežije a ani mu nemůže odpustit. Jinak řečeno jediný, kdo mu může odpustit, je ten samý prorok, ale v jiném světě a v jiné dimenzi. Toto jsou názory nejuznávanějších juristů jako Málika, Ahmada, Šáfií a spol. Přičemž tady mluvíme o hlavním proudu islámu a ne o nějakém menšinovém směru.
Tak co teď s tím? Budou muslimové dál žít v negaci a Evropané buď ve své sebemrskačské politické korektnosti, nebo v populismu ničící vlastní kulturu a hodnoty a výzvy k plošným nereálným zákazům?
Víc než jednou jsem nabízel některým organizacím spolupráci, abychom řešili islámský problém metodologicky a civilizovaně, aniž bychom ohrožovali vlastní kulturu nekonečným obhajováním muslimů a rozdmýcháváním nenávisti mezi svými občany. Navrhoval jsem vytvoření velkého projektu, kde bychom přeložili relevantní části problematické islámské legislativy do hlavních světových jazyků, a konfrontovali muslimské organizace v Evropě bez ohledu na směr, ke kterému se hlásí, ortodoxní či sekulární. Přeložili bychom texty z arabského originálu, které jsou považovány za posvátné a závazné, aby byli nuceni se veřejně vyjádřit, zda s tím souhlasí či nikoliv a poté je označili za historické, které již nemají být součástí islámské víry.
Má-li islám dále existovat jako náboženství či víra, tak jedině v souladu se základními lidskými právy a principy respektující odlišnost kultur a hodnot bez univerzalistických cílů a propagačních tendencí se zaměřením na skutečný dialog, vzájemný respekt a soužití ve 21. století.
Dodnes věřím, že jediné řešení islámské problematiky, je jednat s muslimy jako s dospělými jedinci zodpovědnými za svou víru a za své volby. Tomu se pak musí evropská legislativa přizpůsobit a vytvořit relevantní právní rámec, který rozhoduje o existenci či zrušení takových organizací a nekompromisní stíhání jedinců, kteří vytvářejí jakékoliv podhoubí vedoucí k trestným činům a ne řešit vše ex-post.
Až dodnes jsem nenašel žádnou podporu z jakékoliv strany a upřímně se mi vyhýbají jako čert kříži. Jediné co nyní můžu říct svým milým a mírumilovným a do Soudného dne ukřivděným a nepochopeným souvěrcům: „Pokud budeš nadále muslimem, který uznává islám v jeho celku včetně Sunna a šaría, tak v žádném případě NEJSI CHARLIE!“