Reklama
 
Blog | Hatem Berrezouga

Muslimové očima jednoho muslima – Kde domov můj? Část I. z III.


Když jsem před 17-ti lety emigroval z Tuniska do ČR, nevěřil jsem, že přijde ten den, ve kterém začnu znovu prožívat ty samé události, kvůli kterým jsem se musel rozloučit se svou milovanou zemí. Pocházím z Kartága a není třeba představovat jeho historický význam. Žil jsem u průzračného moře, studoval britskou literaturu a člověk se může divit, proč jsem se toho vzdal. Dusila mne rostoucí diktatura, neschopnost Tunisanů přiznat si, že si za své situace mohou sami, a místo toho se stavěli do pozice obětních beránků neustále obviňujících Západ, francouzskou kolonizaci, přestože jsme byli již více než 50 let samostatní. Pobouřil mne fakt, že značná část byla sexuálně frustrovaná. Masivní turismus, který zvýšil nerovnosti mezi bohatým pobřežím a chudým vnitrozemím měl neblahý vliv na morální zásady. Sice Tunisané byli usměvaví, ale asi každá druhá turistka by vám řekla, že se ji snažili osahávat...


Pochopil jsem, že role oběti vyhovuje každému národu, který považuje svobodu za dar a ne odměnu za tvrdou práci. Opustil jsem Tunisko, i když jsem měl na vybranou. Mohl jsem zůstat a bojovat proti systému, ale vzdal jsem to a rozhodl se začít jinde. Navíc jsme žili v iluzi velké civilizace. Pamatuji, jak jsem dřívě hrdě stával před turisty a vyprávěl o Kartágu, Kordóbě, Andalúsii, a že díky pluralistickému Islámu, který spojil tolik kultur, zachoval jejich jinost, překládal a vyvinul získané poznání ze všech koutů světa a následně přispíval k evropské renesanci. Každý souhlasně kýval, že díky tomu Evropa znovu objevila řeckou filozofii, astronomii, logaritmy , algebru atd. Každý den však ve mně rostlo vědomí, že tihle lidé nejsme my, že to byli naši předkové a my jen žijeme v útrobách velké civilizace jako přízraky dávné minulosti, kterou ani nechápeme. Svět se dávno vyvinul někam jinam a my jen marně a nehybně čekáme na nějaký zázrak. Prostě žijeme mimo prostor a čas a ve stavu sebezapírání, které trvá již několik století a nemáme odvahu si to přiznat.

Cítil jsem se cizincem ve vlastní zemi, a proto jsem se rozhodl emigrovat. Je to dlouhý příběh, který vám snad jednou budu vyprávět. Kratší verze tohoto příběhu zní… Český konzul a velvyslanec měli pro mě větší pochopení než tuniské ministerstvo školství a poslali mě na náklady České republiky a na jejich vlastní zodpovědnost. Jediný slib, který ode mne chtěli, byl, abych dodržoval české zákony a byl přínosem pro jejich zem.

Češi, které jsem poznal během svých studií v Poděbradech, v Praze i na Moravě, byli klidní, měli nádherný vztah k přírodě, bavili mne jejich čundry a táboráky. Chutnali mne české omáčky a houbové polévky a v žádném případě mi nenutili pít slivovici nebo jíst vepřo-knedlo-zelo, i přesto jsme seděli a jedli spolu a sem tam mě pošťuchovali, že mám ještě mlečné zuby. Bavilo mne sbírání lesních plodů, líbilo se mi, jak Češi dokáží naslouchat a neřvali jako my a postupem času jsem pochopil, že mají úplně jiný humor a vidí věci s nadhledem a nejsou urážliví jako my. Obdivoval jsem, jak tak malý národ, stejně početný jako Tunisko, má tolik divadel, koncertních síní, knihoven, umělců a spisovatelů. Najednou jsem cítil, jak mi úzkost ustupuje, konečně jsem našel místo, ve kterém mohu dýchat a věřte či ne, byl jsem Alláhovi vděčný, že stvořil takový národ s tak težkým jazykem a kritickým myšlením. Doufal jsem, že mě moji krajani a bratři nebudou pronásledovat, aby zničili tu krásnou idylku.

Reklama

Bohužel…

Během svých studií jsem si uvědomil, že Češi mají zkreslené informace o Islámu, ale ne o chování muslimů. Sami Češi byli svědky, jak se chovají v Evropě nebo u nás. Nechci říkat, že mezi muslimy nejsou slušní lidé, to by nebyla pravda, ale většina z nich splyne se společností a nedělá nic, aby zabránila jejich bratrům chovat se špatně a přinášet zvyky a tradice z Blízkého východu a Afriky, které nejsou kompatibilní s evropskou kulturou. Oni vlastně ti slušní muslimové, kteří mlčí, tišše souhlasí s velkou nespravedlností vůči své hostitelské zemi. Jdou proti jejich vlastnímu prorokovi Muhammadovi (mír s ním), který říkal, aby pomáhali svému bratrovi, ať je v právu či nikoliv. Když se ho přátelé zeptali, jak máme mu pomáhat, když je nespravedlivý? Řekl jim, zastavte ho, tím mu pomáháte.

Časem jsem navrhoval několik knih k překladu a následně jsem pracoval na jejich odborných korekturách, které pojednávají o islámské legislativě šárí´á, která nepředstavuje jen utnutí ruky a bičování, ale komplexní systém, pokrývající různé oblasti života, další knihy o morálních zasádách v Islámu, o lidských právech a o koncepci džihádu. Ve skutečnosti jsem měl velký sen, že bychom dále přeložili knihy o literatuře, poezii, architektuře atd. Hnala mne ta naivní vize, že jednou snad Arabové mohou ve Švandově divadle hrát svou komedii či tragédii a pak v literární kavárně diskutovat s Čechem, který vychutnává po doušcích své oblíbené pivo a muslim, který vychutnává svůj sladký mátový čaj. Věřil jsem, že lidé mohou přijímat a dávat, a zároveň zachovat identitu druhého a toleranci, jak já ji chápu, nespočívá v transformaci druhého ke svému obrazu, ale ve vzájemném poznávání a respektování odlišností. Pak najednou přišla tvrdá rána v podobě tragikomedie odehrávající se v islámských organizacích.

Jediný rozumný muslim, se kterým bylo tehdy možné pracovat na mezináboženském dialogu a na rozšíření vědomí o nezkresleném Islámu, který většina muslimů nedodržují, byl zrovna Čech. Mým cílem bylo, aby jeden den Češi četli o islámských zásadách a sami řekli nezpůsobilým muslimům. Ježíši Kriste, Pane na nebesích, proč nedodržujete vaše zásady, které vám přikazují, abyste získali znalosti všude, i kdyby byli v čínském písmu, abyste byli čistí, pořádní, organizovaní, máte zakázano křičet, sahat na cizí ženy, máte zakázáno porušovat vaše úmluvy, když jste slíbili, že budete dodržovat naše zákony…? A máte přikázáno od vašeho Boha Alláha, který vás stvořil z muže a ženy a rozmmnožil vás, abyste poznávali cizí národy a cizí kultury…

Problém muslimů zejména z Blízkého východu a arabských zemí je, že kdykoliv káží, kážou vodu a pijou víno a nechápou pojem vzájemnosti, že jedna ruka netleská a seznámení není jednostranné. Spíše očekávají, aby ostatní je poznali.

Ti nejmoudřejší z evropských humanistů si uvědomili propast mezi oběma kulturami, tak dovolili Arabům, aby si vzali malý kus nábytku z jejich domova, aby se necítili odcizení od své kultury, aby se cítili dobře a postupně našli kompromis s evropskou mentalitou, aby byli přínosem, a to hlavně kulturně. Ale Arabové a Afričani si namísto toho začali přinášet veškerý nábytek a začali stavět mešity, restaurace, školy, tradice, a dokonce jsem slyšel na vlastní uši, že už chtějí i prosadit paralelní legislativní islámský systém v Evropě. Asi jsme špatně pochopili české poříkadlo ohledně pohostinnosti: Host do domu, bůh do domu a přivezli jsem jim domu boha, ale s vekým B.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama